Milý Ježíšku!
Tak nějak začíná každý dopis
Ježíškovi od našich ratolestí. Vánoce jsou tu totiž hlavně pro ně. Samozřejmě
vím, že vánoce se slaví v křesťanském světě, protože se narodil Ježíš
Kristus. Předchází mu adventní čas, který by měl probíhat v klidu a
v pokoji, což pro leckoho z nás je pouhým snem. Místo posezení
s punčem nebo svařeným vínem se skořicí a koukáním se do světla rozsvícené
svíčky, běháme po obchodech nebo surfujeme na internetu, co komu vybrat pod
stromeček.
Ale nechme toho! Já bych
se ráda vrátila k tomu Ježíškovi, takovému, jak ho vidí děti. Moje
starší vnučka se mi svěřila, že když byla úplně malá, tak si ho představovala
jako ježka. Ano, ježečka s bodlinkami a na nich připíchnuté dárečky. Druhá
ho zase viděla jako nahaté lítací miminko s křidýlkami. Kde má všechny ty
dárky, to nevěděla. Asi neviditelné. Vždyť je přece kouzelný, že? U nás Ježíšek
zase popíjel pivo, které jsem mu každý rok nabídla, zatímco dcera s dědou
byli v kuchyni. Chlubila se tím pak ve školce.
Ale asi nejkrásnější pohled je, když
si dítě sedne ke stolku a tiskacím písmem píše Ježíškovi svá přání. Většinou
k tomu kreslí i obrázky, to proto, aby měl Ježíšek představu, jak má dárek
vypadat. Pak se slavnostně dopis pokládá na okno, každý dle své rodinné tradice
jinam. Asi si dokážete představit tu radost dětí, když dopis za oknem nenajdou.
Hurá! Už si ho odnesl, radují se. Já si myslím, že je dobře, když děti na
Ježíška věří. V našem materialistickém světě ho rozhodně potřebují. Něco
tajuplného a nehmatatelného. Něco, co probouzí sny a fantazii. A také
zamyšlení. Nad tím, jak se chovám, jaký jsem. Když budu hodný, budu pomáhat,
nebudu zlobit a budu jíst špenát, tak mi určitě Ježíšek moje přání splní. Ono
to tam v nebi vždycky cinkne, když něco dobrého udělám, a Ježíšek si
řekne: „Nojo, ten Pavlík je ale hodný kluk, to lego mu musím honem připravit. A
pak ho zabalí do vánočního papíru a odloží na hromádku s názvem SPLNĚNÁ
PŘÁNÍ. A víte co? Já si myslím, že ten imaginární Ježíšek (ať už si ho každý
představuje podle svého, třeba jako ježka nebo nahaté miminko) měl také velkou
radost. Z toho, že ty rozzářené oči (modré, hnědé nebo zelené) jsou asi
úplně nejvíc. Čímž chci říci, že ta radost je oboustranná. Toho, kdo dárek
dostane, ale i toho, kdo ho dává.
Také mám za to, že je důležité nechat
na Ježíška věřit děti, co nejdéle to jde. Jasně, jednoho dne se to provalí. Ale
do té doby patří Ježíšek do kouzelné říše pohádek, a je dobré dětem tuhle iluzi
ponechat. To říkají i psychologové. Všimla jsem si, že i starší děti, kteří už
tuší, že to bude s tím Ježíškem jinak, se snaží tuto víru v sobě upevnit.
Jakoby nechtěly o něco tak krásného přijít. „Je mi to stejně divné,“ říká moje
vnučka, „večer jdeme na procházku a hned jak se vrátíme domů, už zvoní
zvoneček. Stromeček svítí a jsou pod ním dárky.“ Jak říkám, ona tuší, ale radši
nad tím mávne rukou. Ten svět dětství si chce chránit co nejdéle. Podvědomě. Jó,
děti a ta jejich fantazie. Tu jim závidím. Trošku odbočím od Ježíška a
připomenu jiného svatého. A tím je Mikuláš. S čertem a andělem. Šla jsem
z nákupu se sousedkou a jejími dětmi právě v době před Mikulášem.
Ptala jsem se, jestli k nim také Mikuláš s čertem zavítají a paní mi
řekla, že letos nepřijdou. „Aby ses pak nedivila,“ vyjelo pětileté Terezce
z pusy, „pamatuješ, jak vloni jsi také povídala, že nepřijdou a najednou
tam stáli. Byla jsi z toho celá vyjevená,“ dodala.
Ale zpátky k Ježíškovi.
Četla jsem, jak jakýsi chlapeček maloval svá vánoční přání a byl u toho smutný.
Po dotazu, ty nemáš radost, že dostaneš od Ježíška dárek, chlapeček smutně odpověděl:
„Tolikrát už jsem mu v životě maloval, co bych si přál a nikdy mi to
nepřinesl…“ Tak to bych vážně nechtěla. Já přeju všem dětem, aby dostaly takové
dárky, které si opravdu přejí (tedy pokud to není automobil nebo zámek). Už jen
kvůli té čiré radosti, která jim září z očí. Stojí to za to. I když třeba
žádné děti nemáme nebo už vylétly z hnízda.
Pokud ještě tedy nemají vaše děti
svůj dopis za oknem (nebo na jiném místě), můžete využít Ježíškovu vánoční
poštu. V tomto čase sídlí na Božím daru, číslo popisné 1. A my, kteří už
dávno víme, že Ježíšek dárky nenosí, si aspoň na tu dobu vzpomeňme. Určitě nám
vykouzlí úsměv na tváři. „Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.“
Charles Chaplin.
A co vy? Už jste napsali
Ježíškovi?
Komentáře
Okomentovat