Co bude za sto let? Také o tom přemýšlíte?
Také vás často napadá, jak bude
svět vypadat za sto let? Mě to napadá často. Hlavně, když jsem v nákupním
centru a vidím všechny ty „blázny“, věnující se činnosti, které se říká cizím
slovem. A to slovem „shopping“. Pro mě představuje shopping hrůzu. Děsný sen.
Jdu nakoupit jen tehdy, když už lednička zeje prázdnotou, anebo potřebuji nové
kalhoty. Že ty staré už nemohu dopnout, tím se nechlubím. Ať si vyberu pro
nákup jakýkoliv den, všední nebo sváteční, jsou obchody vždycky plné. A to nejen
ty s módou, ale i ty s potravinami. A to prý lidé nemají peníze. Fakt
tomu moc nevěřím. Většinou
z obchodu zbaběle uteču a nastolím si přísnou dietu, abych se do těch
starých kalhot vešla. Vidíte, má to i své výhody, ten shopping!
Ráda si představuji, jak to
vypadalo třeba ve středověku. V duchu si skládám své vidiny jak kostičky
z lega. No jasně, jinak si žil pán, jinak zase kmán. Ponechme knížata a
panovníky na svých hradech a zámcích a vydejme se na procházku do města. Ta se neustále rozšiřovala s tím,
jak přibývalo řemeslníků. Ulice byly permanentně ucpané povozy a kárami. Tudíž
dopravní zácpa není jevem nikterak moderním.
Všude hromady odpadků a špíny, prasata se rochnila i volně
v ulicích a prohrabávala odpadky. Žádná sláva, žejo? Tedy, co se hygieny
týče. Dnes, když některá toaleta příliš nevoní, tak do ní ani nos nestrčíme.
Jsme prostě zhýčkaní civilizací.
Jak to tedy bude dál? Budou za
nás pracovat roboti nebo už lidská rasa nebude vůbec existovat? Těch scénářů je
hodně. Od těch optimistických až po ty katastrofické. No, jestli bude pokrok
techniky pokračovat tímto tempem, nahradí nudnou a stereotypní práci stroje a
pro lidi se práce stane koníčkem. Plus mínus zmizí sociální rozdíly (to u tady
jednou bylo) a lidé si přestanou závidět. I když mezi námi si to moc představit
nedokážu. Závist, ta mocná čarodějka, že by zmizela?
Já si ale představuji jiné věc.
Když svět bude přetechnizovaný, a nikdo nebude trpět nedostatkem, když se práce
stane koníčkem, když… Když nic nemusím, co mám tedy dělat? Obávám se, že
vyvstane tento problém. Znudění lidé mohou být totiž nebezpeční. A tak jim stát
nebo bůhvíkdo začne hledat vyžití a uplatnění. Vždyť i dnes vám facebook nabízí nové přátele a „kudyznudy“ navrhuje,
kam na výlet. Nevytratí se díky přetechnizovanému světu z některých lidí
kreativita a radost ze života? Fakt nevím, jen se zamýšlím, co by, kdyby…
Nedávno jsem měla diskuzi s jedním pánem, který říkal, ale jak bude člověk
vědět, že mi stačí jedna houska k snídani a ne šest? Vždyť je to přirozená
vlastnost člověka, mít nebo vlastnit. Není! Už dnes u mladé generace pozice
vlastnictví slábne. Místo vlastnit nastupuje půjčit.
Ano, je to mladá generace, která
se umí určitě již lépe ve světě techniky orientovat. Já, když si třeba
představím výlety do vesmíru nebo cestování v čase (to si vážně představit
neumím, a je to zřejmě utopie, ale kdoví, že?) nevědomostí zakroutím hlavou. A
teď zpátky. Když si člověk uvědomí, jakou cestu od svého vzniku urazil, čím
vším si prošel, zůstává rozum stát. To se žádnému jinému tvoru na planetě Zemi
zatím nepodařilo. Ale ať to bude, jak chce, ať člověk létá na dovolenou třeba
na Venuši nebo na Mars, moc bych si přála, aby zůstal především člověkem
s lidskými vlastnostmi. Malá poznámka k té dovolené. Ona žádná
nebude, zmizí stejně tak, jako zmizela robota. Těmi lidskými vlastnostmi
myslím, zůstat lidmi lepšími, vlastně nejlepšími. Protože, když se člověk
ohlédne, co všechno v minulosti napáchal, komu všemu ublížil, jaké pohromy
způsobil, jaké idee a náboženství vymyslel, a k tomu mučení, arogance,
velikášství a sobectví. No, stránka by mi na vyjmenování nestačila. Ale jedno
je jisté, žádný robot špatné vlastnosti za člověka neodstraní, to musí on sám.
Občas, když si čtu zprávy, tak o tom silně pochybuji. Ale třeba se mýlím. Já
bych si moc přála, aby byla budoucnost člověka zalita sluncem. Aby technika a
další vymoženosti lidem pomáhaly a sloužily jim a lidé se mohli věnovat třeba
vysazování zeleně. Co já vím. Nebo se učili žít pod vodou J
A jak vidíte budoucnost vy?
Ano také nad těmito věcmi často přemýšlím. Co si tak vzpomínám, byla jsem taková už od malička. Dnešní konzumní společnost a představa, že by nás jednou ve všem měli nahradit roboti, mě děsí.
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že je nás více :-)
Vymazat