Násilí aneb co to v nás je?

V poslední době čtu hodně o násilí na zvířatech. Je to fakt děs, čeho jsme my lidé schopni. Opatříme si pejska, a pak si na něm vybíjíme zlost. Ubližujeme mu a to se vůbec nechci rozepisovat o tom, jakým způsobem jsou lidé schopni zvířata týrat. Je to opravdu hnusné a člověk v tu chvíli nemůže být hrdý na to, že k té lidské rase patří. Když už se cítíme být jako nejvyšší tvorové na této planetě, tak bychom se měli podle toho chovat. Pardon, vím, že většina (zaplať pánbůh) tak činí, ale co ten zbytek?

V současné době vychází na povrch i zacházení se zvířaty v cirkuse a fakt občas musí mít člověk hroší kůži, aby si takový článek dočetl až do konce. Když jsem si přečetla, že medvěd se učí tancovat na horkém plechu, řekla jsem si dost. Prostě takové články číst nebudu. Jenže to jako budu zavírat oči a tvářit se jako že nic takového se neděje? To přece nejde. A proto můj obdiv patří všem těm, kteří za práva zvířat bojují a pokud můj podpis pomůže k odstranění násilí páchaného na zvířatech, budu se podepisovat dál…

Násilí ale nepácháme jen na zvířatech. Týrají se i ženy, děti, staří, nemocní, prostě slabí jedinci. Ti, kteří nemohou protestovat. Jistě, týrané ženy jsou všude na světě. Ale mohou se bránit. Právo totiž stojí na jejich straně. Je mi to líto, ale jinak je tomu v zemích muslimských. Jsou vystaveny psychickému i fyzickému násilí, nemají svobodnou volbu životního partnera, nemohou vyjadřovat své názory a postoje, jsou beztrestně mrzačeny a znásilňovány, a tak bych mohla pokračovat. Děkuji „tomu nahoře“, kde jsem se narodila a kde žiji.

A jak teprve někdo může týrat děti? Kdo to dělá? A proč to dělá? Ale násilí se bohužel objevuje i mezi dětmi samotnými. Jakmile je někdo slabší, jiný, stává se obětí šikany… Tak mi řekněte, co to v nás, lidech vlastně je? I když, jsou to typické rysy, které se vyskytují i u zvířat. Celá lidská historie, lépe řečeno, historie naší modré planety, je vroubená krví, mučením, netolerancí, atakdále, atakdále… Kolik bylo náboženských válek? Kolik čarodějnických procesů? Kolik povýšenosti a vražd ve jménu někoho nebo něčeho…  Rasismus… Totalitarismus… Bůh… Třídní zájmy… Fanatismus…

Myslím, že to asi máme geneticky zakódováno. Tedy to násilí v nás. Jakési právo silnějšího. Prostě sklon k vnitrodruhovému násilí. Jen tak mezi námi, nejsem žádná feministka, ale násilnou povahu mívá většinou muž, i když ženy zase umějí více využívat psychiku a ta dokáže také pěkně ublížit…

Když jsem byla v Africe, pozorovali jsme skupinu paviánů. Zraněného vyhnali z tlupy, nevím proč, ale bylo to docela drsné. Viděla jsem i zaútočit labuť na druhou a nebýt tam jeden duchapřítomný člověk, kdo ví, jak by to dopadlo. Dokonce i delfíni nejsou žádná mírumilovná zvířata. Rádi útočí na mláďata svých příbuzných sviňuch. Vědci na vlastní oči viděli, jak delfíní gang napadl mladou sviňuchu a brutálně ji zabil. Proč, když ne kvůli masu neb ochraně teritoria. To nikdo neví…

Zkrátka a dobře, vždycky si vzpomenu na geniální Stvoření světa od Jeana Effela. Na toho našeptávajícího satana a jeho větu: „perte se a žerte se…“ No, a to činíme od věky věků. Jediná možnost, jak se zbavit toho „ďábla“ v nás, je kultura. Přesvědčení, zvyklosti, zásady a zákony. I přes všechny moderní vynálezy k zabíjení lidí, všechny ty bomby, tanky, miny, je jasné, že právě vývoj lidské kultury vedl ke snížení agresivity. A proto, poslouchejte Chopina i Beatles, choďte do divadla a hodně čtěte. Agresivitu v nás pak radši vybijte na kurtu nebo stadionu.

A hlavně! „Milujte se a množte se, to je píseň světa, milujte se a množte se, toť filmu první věta…“ (můj oblíbený film Stvoření světa)

A co si myslíte vy?