Móda, tetování, piercing a další…
Jak je kroj, tak se stroj! Nikdy nezapomenu na babičku
Martu, která tato slova s oblibou říkala a že to byla nějaká parádnice. Tak
jsem i já zažila (a to jsem prosím velkou část života prožila v šedivém komunismu)
některé módní výstřelky, kterým se dnes musím smát. Krátké sukně a šatičky,
které byly vlastně prodlouženým tričkem, kdy se člověk fakt ani nemohl sehnout
(tedy mohl, ale spodní prádlo tenkrát nebylo nic moc) a k tomu boty na
vysokých šteklech, ve kterých jsem se nikdy nenaučila pořádně chodit. Spíše než
chůze to bylo utrpení, ale co by člověk pro parádu neudělal, že? Ale nechci
vzpomínat na to, co bylo, i když to by také vydalo na jeden článeček.
Spíš bych se chtěla zamyslet nad tou módou dnešní… To, co se
mi vůbec nelíbí, (promiňte pánové a některé dámy) jsou vlasy ostříhané na
ježka, lépe řečeno dohola. Proč se někteří mladí zbavují vlasů? V mých
dobách se dohola stříhali vojáci (určitě znáte písničku „stříhali dohola malého
chlapečka, kadeře padaly, kadeře padaly…“) při vstupu do armády, vězni při
nástupu trestu, mniši při vstupu do kláštera. A jakmile se vrátili z vojny
(vězně ani žádné mnichy neznám) hned si nechali narůst vlasy třeba až na ramena.
Takže jednoduše, já radši „hladím“ po vlasech než po holé lebce…
Další věc, která se mi nelíbí, je tetování. Tedy rozumějte
tetování po celém těle. Člověk v létě vyrazí na koupaliště a celý den si
připadá jako v galerii. No, některá díla bych určitě jako umělecká
nenazvala. Promiňte, já si vždycky vybavím takzvané „přírodní národy“, které
mají tělo pokryté nejrůznějšími obrazci, sem tam propíchnuté uši, nos, pusu…
Jenže zde je tetování a piercing sociální institucí. Jednotlivé motivy mají
přiřazené výrazy prolínající se životem společenství. Ale když se dnes podíváte
na něčí tetování, jen málokdy poznáte, co vlastně vyjadřuje, co tím chtěl
básník říct… Já si nemůžu pomoct, dřív bylo tetování považováno za
charakteristické pro „kriminálníky“, ale… Jak by řekla moje babička Marta: „Jak
je kroj, tak se stroj…“ Jenže stejně se nemohu zbavit myšlenky, co když mne to
tetování omrzí? Co když změním postoj? No, moje starost to není. A piercing?
Tedy já mám také propíchnuté uši a nosím náušnice… jenže… právě to jenže!
Nejstarší známky o piercingu spadají už do doby kamenné. Takt to by stačilo,
myslím.
Existuje také móda, která mě též fascinuje, a to nejrůznější
díry na džínách (ne dírky, ale díry), trička plná skvrn, jakoby je člověk právě
vytáhl z popelnice. Prostě vypadat neupraveně je módní styl. Z rádoby
zanedbaného vzhledu se stal velký business. Čím flekatější oblečení mám, čím
víc je roztrhané (a pozor, ty nejznámější značky), tím víc IN. Je to obrovský
paradox. Dřív si roztrhané a špinavé džíny oblékali lidé, kteří bohužel nic
jiného neměli, byl to jejich pracovní oděv do továrny. A dnes si toto oblečení
oblékají ti, kteří nikdy nepracovali. Pro mne je to „ganz einfach“, tato módní
linie se mi nelíbí a už jí na chuť asi nikdy nepřijdu.
A co teprve kalhoty s rozkrokem u kolen? Asi to má
nějaký význam, který mi unikl… Že by revolta? Ale proti čemu? Proti komu?
Tak já vám něco řeknu. Pro mne, když si mužský oholí tvář, učeše
vlasy (tedy pokud ještě nějaké má), vezme čistou košili a jeansy… plus boty
vyčištěné krémem tak, že se blýskají, jsem dojatá. Je to totiž elegán. Je IN.
Tedy pro mě. Z hlediska módního, člověk zasluhující pohrdání. Zrovna tak
žena v elegantních šatech, košili, tričku, kalhotách, jeansech (sem tam
nějaká dírka nevadí) je krásná. Tedy zase pro mě. Každý to má holt jinak.
A jak to tedy máte vy?
Komentáře
Okomentovat