Nuda
Tak tohle slovo fakt nesnáším. Jak se může někdo nudit?
Dneska!? Když je tolik věcí a příležitostí vidět, poznat, naučit se, slyšet,
přečíst… A přesto jsou lidé, co se nudí. Pokud se jim stane, že navíc vypadnou
z pracovního procesu, jsou tak zaskočeni, že nevědí, jak
s neplánovaným volným časem naložit. A tak sedí a koukají, co kde utřít,
vysát, přesunout, urovnat. No, ono je to fajn. Udělat si čas od času pořádek.
Ale i ten velký úklid je jednou hotov a co dál?
Moje bývalá spolužačka bydlí v zástavbě rodinných domků
a té ulici, ve které žije, říká „ulice vdov“. Určitě se ptáte proč. A vůbec, co
je na vdovském stavu strašného? Určitě nic. Jenže tyto vdovy (nevím, jestli i
v jiných ulicích a jiných městech) stojí denně jako sochy v okně a za
poodhrnutou záclonou pozorují, kdo po ulici jde, s kým jde, jak jde, co má
na sobě, atakdále. Jejich detektivní práce trvá leckdy hodinu a hurá prožijí
tak „hodinu bez nudy“… na druhý den se pak vdovy sejdou a vzájemně si sdělují
své zážitky z předešlého večera. Pardon, zapomněla jsem napsat, že toto
divadlo nehybných soch a pohyblivých záclon mívá premiéru večer… Protože právě
večer se odehrávají ty nejzajímavější věci!
Jedna moje příbuzná
(žena v domácnosti) se nudí tak strašně, že vymyslela fígl, aby jí ubíhal
čas rychleji…při úklidu své dvougarsonky si dává po každé půl hodině pauzu na
kafe. Proč? To, aby jí úklid vydržel co nejdéle. A považte! Těch kafí vypije
dvanáct. Denně. V noci pak nemůže spát a ničí tak život manželovi, rodině
i doktorům. Jenže celá věc je trochu složitější. V dobré víře posílám
svoji příbuznou do kina (jsou i představení od 14.00), ale to jí nebaví.
Navrhuji četbu a návštěvu knihovny… Cože? Čtení ji také vůbec nebaví, ještě tak
si přečíst nějaký ženský časopis a pobrečet si nad příběhy, které posílají
čtenáři… Nebo spíše čtenářky. Neodvážím se jí říct, že ty příběhy si redakce
většinou vymýšlí právě pro ženy v domácnosti. No fuj! To jsem zlá.
Bane, nejsem. Hledám další možnosti, jak zbavit svoji
příbuznou nudy… Co takhle sebevzdělávání. Cože? Vyděsí se. Propadne se do lehké
deprese a tak už radši mlčím. Jasně, ona má tři děti. Dvě starší jsou celý den
ve škole, mladší celý den ve školce. A když se večer sejdou, nevyjde ze stresu,
chudinka.
Madonna mia! Já fakt nedokážu pochopit, jak se někdo může
nudit. Asi jim chybí to správné nadšení pro věc, v něčem nebo pro něco se
angažovat. Třeba pro nějakou nadaci nebo pomoc druhým. Těch možností je plný
internet. Člověk ani nemůže všechny ty přednášky stihnout, kolik jich je… a
budete se divit, nejen v Praze.
Ve spojitosti se slovíčkem nuda mne napadá ještě i jiný
význam. A to, že s některými lidi je prostě nuda. Takových také znám pár.
Na otázku „jak se máš“ odpovídají většinou „nic moc“ a mlčí. Na další otázku „a
co vlastně děláš“ následuje odpověď „nic“ a pokud si troufnete zeptat se na
otázku třetí: „a co vaši?“, tak uslyšíte „nic moc“. Pak se už radši přestanete
ptát, podíváte se na hodinky a s omluvou „promiň, ale mám jednání“, pádíte
pryč jako šílení.
Tak to je ten druhý typ nudy. Myslím, že to spolu souvisí.
Ten, kdo se pořád nudí, bývá často i dost nudný. Když tak „pronudí“ celé dny,
nemá ani o čem vyprávět.
A proto radši dost. A jedno ponaučení: lidi, nenuďte se a
nebuďte nudní! Koukejte se pořádně kolem sebe, ono to fakt stojí za to! A
dělejte něco! Třeba skočte padákem, nebo se naučte tancovat tango. On je život
totiž strašně krátký! Uteče jak voda. A to by bylo škoda nevyužít času tady na
zemi!
A na závěr kousek z pana Wericha: „Když už člověk
jednou je, tak má koukat, aby byl…“
A co vy na to?
Komentáře
Okomentovat