Jak se žije na venkově ?

Všimněte si, že jsem do názvu nedala „vesnici“, ale venkov, protože mi to připadá jaksi hezčí, důstojnější… i když myslím jedno a totéž. A proč mne zrovna napadlo toto téma? Mám žáka, již pána v letech, který se do jedné takové krásné vísky u Prahy (opravdu kousek, jednou to asi bude součást Prahy) přestěhoval. Ba co víc! Postavil krásný dům. Dům je opravdu víc než krásný, neb pán je architekt. Do této vísky přesídlilo mnoho dalších „cizinců“… Ne opravdových (ty přece my Češi tady nechceme), ale převážně Pražáků nebo jiných přespolních… A tak se tam sešla parta prima lidí – od dirigenta až po profesora matematiky… No a tito lidé začali vesnici měnit k obrazu svému. Dostali se do zastupitelstva obce a začali konat. Nová škola od první do deváté třídy, náměstí s kašnou, kavárna a cukrárna, provizorní kino, mužský a ženský sbor, ochotnické divadlo… Prostě, kdo umí, umí… A mohou z toho profitovat všichni… Jenže! To bychom nebyli v Čechách. Starousedlíci se vzbouřili. Nikdy tady nebylo nic, jen jedna hospoda, jednotřídka a v neděli fotbal. Po fotbale se šlo do té hospody a tam se odehrávala veškerá kulturní činnost. Nebo lépe bujaré popíjení piva a dalších alkoholických nápojů, u kterých bylo nejdůležitější velké množství a malá cena. No, proti gustu žádný dišputát. Ať si každý dělá, co chce.

Jenže tito starousedlíci začali bojovat proti novousedlíkům, házet jim klacky pod nohy, hledat chyby, psát udání, jednoduše jim vše otrávit. Že je nová kanalizace? Vždyť mi ji nechceme, žil bez ní můj táta, můj děda, tak se bez ní obejdu i já.

Že je tu nová škola a děti nemusí nikam dojíždět? Pchá, dojížděl jsem já, dojížděl můj táta, můj děda, tak proč by nemohl můj synek nebo dcerka dojíždět taky?

Cukrárna? Vždyť moje „máma“ peče každou neděli, proč bych tedy utrácel peníze? Kino? Když mám televizi? A tak bych mohla pokračovat! A čím déle tam novousedlíci bydlí (stále doufali, že se se starousedlíky dají dohromady), tak je to horší. A tak mne napadá, co by se stalo, kdyby se nedej bože přistěhovali do této vesnice Němci, Francouzi, Italové, Slovinci, Ukrajinci… Radši nechci ani domyslet.

Proto tak ráda jezdím do zahraničí. Pro tu pestrost, úsměv, toleranci a pochopení. Vrátila jsem se od kamarádky ze Švýcarska, bydlí také v jedné vesnici… Za sousedy má z jedné strany Španěly, z druhé strany Chorvaty. Nebo to jsou Srbové? To neřeší. Důležité je, že vesnice jen kvete. Že se tam starají o zeleň i o řeky, že tam mají dvě školy (to pro případ, že by se zvýšila porodnost), že se schází na náměstí na pokec… kdo má kytaru, tak zahraje a kdo chce, tak zpívá!!! A každý nový nápad je vítán a podporován. Vždyť je to proboha pro nás pro všechny.

Kdysi jsem měla kamarádku, která snila o tom, že se přestěhuje z Prahy na venkov. Romantička! Vzala si kluka z vesnice a celá nažhavená šla za ním. S jeho příbuznými měla peklo na zemi. Nic nebylo dobré a ať se snažila, jak chtěla, stejně se nezavděčila. A co ji vytáčelo nejvíce, byla závist. A to nejen mezi sousedy, bohužel i v rodině.

Tak vám nevím. Ono je to asi případ od případu. Jistě se najdou i vísky, kde se mají rádi a jsou k sobě tolerantní. Kdo ví? Aspoň bych si to moc přála.

A jaké zkušenosti máte vy?