Svoboda
Dneska bych chtěla napsat pár slov o svobodě. Nechci se
rozepisovat o svobodě slova, tisku, ani o svobodě národa. O tom už píší druzí.
Povolanější. Já bych se ráda podívala na svobodu osobní. Co to je být svobodný?
No, jistě, je to muž neženatý, žena nevdaná, jednodušeji nezadaný – nezadaná.
Jaké jsou výhody nebo nevýhody tohoto stavu? Zjistila jsem, že je to zcela
subjektivní hledisko, protože co člověk, to jiný názor.
Takže, jak to vidím já? Člověk zadaný má pro život parťáka,
se kterým může sdílet nejen lože, byt, jídlo, ale hlavně také zážitky. Což je
určitě fajn. Ale rozeberme si to: hm, lože nechme stranou… jen proboha
doufejme, že druhá polovička nechrápe, a že tak nemusíme spát se špunty
v uších (které mezi námi děvčaty zase tak moc nepomohou). Byt. Pokud máme
byt společný a společně platíme hypotéku, tak se i o něj společně staráme. To
znamená, uklízíme, luxujeme, utíráme prach. Někdo více, někdo méně. Někdo rád,
někdo z donucení. Tady už nastává prostor pro případné dohady (celej den
se válíš a nic neděláš… vůbec mi nepomáháš…) atakdále.
Pokud máme společný byt bez hypotéky, placený z našich
prostředků, podotýkám obou, je to podobné jako v prvním případě. Jsme tak
trochu v pasti, protože naše našetřené peníze se spojily s tou druhou
našetřenou půlkou a tak občas zatínáme zuby, aby… No, vždyť to znáte.
Máte-li byt pronajatý, nastává jiná situace. Většinou uklízí
ten z dvojice, který má rád pořádek a ten druhý se schovává za počítačem
s tím, že musí nutně něco dodělat.
A pak jídlo. Ono, jíst společně je jistě moc hezké, ale
nejdříve to musí někdo uvařit, nandat na talíř a čekat, jestli to bude druhému
chutnat. A co když ten druhý má radši hamburgera od Mac Donalda? No, tak nic.
A teď konečně to hlavní. A to jsou zážitky. Pokud mají oba
vášeň pro lezení po horách, mají vyhráno! Ale běda! Pokud jeden leze a druhý
rád chodí do kina (což ten první nesnáší) nastává prostor pro diskusi. Dobrá,
tak já s tebou v neděli polezu, ale příští týden půjdeš se mnou na
ten nový romantický film. Jo, takhle by to šlo. Aspoň první rok. A teď bych se
chtěla vrátit úplně na začátek k té svobodě. Nešlo by to udělat takhle? Ať
si každý svobodně dělá to, co ho baví, těší, ale“ holt“ se nepodělí o ty
zážitky…. Tak vám nevím. Co je lepší? On totiž člověk svobodný si nakládá se
svým volným časem, jak chce… Vstane, kdy chce… uklízí nebo neuklízí dle vlastní
chuti (nikdo ho nebuzeruje za bordel), ve svém nebo pronajatém bytě kouká na
televizi, kdy chce… a světě zboř se! Dívá se na to, co chce a nemusí se
dohadovat, cože to tam dávají za blbinu… Tak si ten dokument o pyramidách řádně
vychutná a co víc! Klidně si další hodinu brouzdá na internetu, aby si doplnil
k pyramidám ještě další informace… Jo a v poledne si dá jogurt… No,
vždyť je úplně svobodný… Tak, a teď k jádru pudla. Ale je šťastný? To asi
záleží případ od případu. Já znám jednu, která žila celý život sama. Ne, že by
si to vybrala, ale prostě měla smůlu (no, řekněme to tak). Ale toužila po tom
svůj stav změnit natolik, že jí dobré nebe vyslyšelo. „A na stará kolena“ jí
toho druhého seslalo. Což o to. Je moc fajn, ale moc mluví. A ona, která celý
život žila v tichu (ani telka u ní neběžela), utíká ze společného bytu do
své garsonky, kterou si pro jistotu ponechala. Dva, tři dny si dělá, co chce (většinou
leží v postele a poslouchá ticho) a pak se vrátí, podotýkám svobodně!!!
Zpět do milující náruče…
No, tak si to přeberte každý podle svého… A hlavně svobodně
se rozhodněte, co je pro vás nejlepší. A o to tady právě jde.
Vidíte to také tak?
Komentáře
Okomentovat