Hurá na koupák!

 

Vedra, příšerná vedra! Co je moc, to je moc. Kam se schovat, pokud nemáte v bytě klimatizaci? Nabízí se koupaliště, pokud nemají ještě plnou kapacitu. Pokud se tam dostanete, věřte, že jste se právě ocitli v hledišti a sledujete zábavnou hru. Tak například já jsem pozorovala tři slečny. Krásné byly, což o to, ale jedna jako druhá. Nafouklé rty, které špulily do svých mobilních telefonů, aby si udělaly selfíčko, a to pak mohly rozeslat na všechny strany. Fascinuje mě to. Jasně, plné rty jsou módní záležitost, ale proč je ještě špulit? Prý se to nazývá kačeří úsměv. Podívala jsem na druhou stranu a další slečna mi úplně vyrazila dech. Vážila asi tak čtyřicet kilo, byly jí vidět vážně i kosti, ale proporce měla tak velké, že určitě nebyly původní. I ty rty byly jednou tak velké jako těch tří slečen naproti.

Vrátila jsem se na k vodní hladině a představení pokračovalo. Pár mladíků předvádělo skoky do vody dost riskantním způsobem, až musel zakročit plavčík. No, chtěli se vyšvihnout před dívkami, které se chichotaly ve vodě. Měli úspěch, tedy ti chlapci. Za chvíli se už cákali a potápěli společně. Také plavecké styly stojí za shlédnutí. Ten můj „alla paní starostová“ určitě též vybaví úsměv na některém z obličejů. Co nadělám, plavat správně neumím, ale nijak mi to nevadí. Na borce, kteří plavou pod vodou anebo ty, kteří používají styl kraul, tak o tom se mi může jen zdát. Ale že jedou rychlostí blesku! Hned jsou tam a zase zpět. Také pro to mají vyhrazenou plochu bazénu s nápisem „rychlá dráha“.

Nejraději pozoruji děti. Ty nejmenší jsou ještě s rukávky, „ježečkem“ nebo kruhem, ale zápasí statečně. A hlavně ten jejich smích mě navádí se k nim přidat. Dneska jsou nafukovací kruhy nejrůznějších tvarů, od zvířátek jako jsou plameňáci, tučňáci, berušky, hadi až po kruhy třeba se třpytkami. Když „zahučí“ batole pod vodou, jsou i jejich reakce různé. Někdo se směje o sto šest, další brečí a chce z vody. Inu, hned poznáte budoucího šampióna. Ti, kteří v takzvaném velkém bazénu nejsou, hrají si v brouzdališti a půjčují si kyblíčky. Ano, už tam jsem vypozorovala některé chlapečky gentlemany, jak se starají o děvčátka a pomáhají jim na schůdkách. Jo, jo, už tady rozpoznáte budoucí charaktery.

Zajímavé je juknout se na trávník. Někdo se sluní na přímém sluníčku, protože být opálený je prostě „in“. Jiný na to kašle a raději do stínu pod strom, bronz sem, bronz tam. Hlavně, že utekl tomu největšímu hicu. Další si půjčí za poplatek od plavčíka lehátko, další zase slunečník, jak je libo! Plavčíci jsou spokojeni se svou odměnou, jak mi prozradili, ale lidi jim občas fakt lezou na nervy. Jak by ne! Dodržování pravidel je někomu opravdu ukradené, a tak hoši nestačí pískat nebo zasáhnout na místě. Někdy jde o dramatické situace. Bohužel, lidi se v tomhle moc nemění. Hlavní plavčík je přísný režisér, který z herců ani oka nespustí.

Koupaliště je prostě jedno přehlídkové molo. Lidé předvádějí plavky, které právě frčí a my, kteří máme starší modely, jen udiveně sledujeme, co je právě nosí. No, některé modely jsou moc krásné, ale ne pro každého. Nepřestává mě udivovat, jak některé dámy kypřejších tvarů se dokáží vecpat do velikosti XS. Ale jsou tu i další dramata. A to u stánku. Nekonečné fronty na pivo, limonády, vodu a hranolky vzbuzují silné emoce. Spolu s vedrem to občas vyústí v konflikt. „Nestrkejte do mě paní, nebo uvidíte,“ vyhrožuje hubeny pár a korpulentní paní se jen směje. „Jen, abyste neupadl,“ dodává a nehne se z místa. Jak říkám, čekání na pití a zmrzlinu ve vedru nese své ovoce. Přezrálé, stejně jako výjevy a emoce některých spoluúčastníků.

Pak je tu sportoviště. Myslím, že ho využívají hlavně děti. Trampolína nebo aquapaddler jsou vytížené nejvíce. Několik dospělých jsem viděla hrát plážový volejbal Jo, a nesmím zapomenout na tobogán. Tam se tvoří fronty stejně jako u stánku. Dlouhé čekání, a za minutu jste dole. Ale hurá, bylo to super a jdeme znovu do fronty. Já se bojím. Tam, kam chodím, je tobogán opravdu obrovský a těch zatáček! Ne, to není nic pro mě. Ale dívám se ráda.

Letní koupaliště bývají prostě plná bizarních a vtipných situací. Připomínají pilně secvičenou divadelní hru pod širým nebem. A tak, než zakončím citátem, jako vždycky, dvě hlášky z amplionu k dobré náladě: „Prosíme dámu v červených plavkách, aby se dostavila k šatně. Zapomněla si je totiž obléknout!“ A druhá: „Ztracený chlapeček naříká u pokladen. Máme ho tam nechat, nebo si pro něj někdo dojdete?“

A teď ten slíbený citát. „Léto je doba, kdy je příliš horko na to, aby člověk dělal věci, které se v zimě dělaly tak snadno.“ – Mark Twain

A jak to vidíte vy?