Tak to vidím já !

  Zkoušíte to už od rána Jenže telefon na příslušném úřadě vyzvání jak o život, ale nikdo ho nezvedá. Jinde se zase dozvíte, že máte počkat, protože všichni operátoři vyřizují požadavky lidí, kteří se dovolali před vámi. Ale kdo má mít tu trpělivost? Když nakonec paní na konci drátu telefon zvedne, hned z tónu hlavu poznáte, že je pěkně nabroušená. Také vám to dá patřičně najevo. „To já nevím, to musíte zavolat paní H.“ „A můžete mě na ni přepojit?“ ptáte se co nejpříjemněji. Chcete jí ten těžký den přece trochu osladit, ne? Na vaši otázku neodpoví, ale protože telefon zvoní, zdá se, že přepojuje. Jenže i tady je telefon hluchý. Dáte si chvilku pauzu a za třicet minut to zkusíte znovu. Jenže jste zase na začátku. Telefon zvoní a zvoní a zvoní… Kolem poledne se dovoláte. Sláva! Stejně nevrlá paní vám to konečně vzala. „Ráda bych mluvila s paní H.“ řeknete, ale moc příjemná už také nejste. „Ta není dnes v práci,“ vyštěkne na vás ta osoba. „A proč jste mě na ni přepojov...

  Tak jsem se nedávno dozvěděla, že se dětem už nevypráví ani nečtou klasické pohádky. Prý, aby se nebály. A tak ze zlé ježibaby z Perníkové chaloupky může být hodná paní perníkářka nebo jeskyňky ze Smolíčka Pacholíčka zase tři zakleté hvězdy z noční oblohy, které na Smolíčka čekají, aby je zachránil. No nic, nápad je to určitě pěkný. Mně spíš mate to, že dnešní děti se nemají bát. Asi takhle. Zbytečně strašit by se vážně neměly. Ale taková klasická pohádka nese v sobě i poučení. Třeba to nejjednodušší. Dobro vítězí nad zlem. A to přece není málo. Budou to ty dnešní děti vůbec umět? Rozeznat dobro od zla nebo i to, že podvádět a krást se nemá? No, nevím. Ony totiž ty pohádky i vychovávají. Já vím, výchova patří výhradně do rukou rodičů a učitelů, ale někdy to moc nefunguje. Co jsem měla říct chlapečkovi, který seděl naproti mně ve vlaku a neustále do mě kopal? Maminka mlčela, jen mu neustále dávala nožičky na stranu. Němá nebyla, protože za chvíli se ho zeptala, je...

  Ano, měsíc květen je tady. A je to měsíc, který mnozí z nás milují. Venku je tak akorát, někdy teplo, někdy prší, ale co je nejdůležitější, je světlo. Člověk už nemusí pospíchat, aby byl do tmy doma. Ale všimněte si jiné věci. Skoro ve všech jazycích se květen nazývá máj, jen trochu uzpůsobený té které řeči. My patříme mezi výjimky. Ale vězte, že do roku 1805 byl pátý měsíc v roce taktéž májem. To až Josef Jungmann to změnil na květen. Samotný máj má původ ve starověkém Římě a byl to měsíc věnovaný bohyni Maii. Ta byla patronkou plodnosti, léčení, uzdravení a tím i zdravého růstu. Nakoukneme-li do řecké mytologie, tak se jednalo o dceru Titana Atlanta a dcery Titana Okeána, Pleiony. A kde se vzal ten polibek pod rozkvetlým stromem na prvního máje? To musíme zase zabrousit do starověkého Říma. Slavili svátek zvaný Floralia a byl zasvěcen bohyni jara a plodnosti Flóře. Dokonce i nevěstky Flóru považovaly za svoji patronku. Oslavy v Římě trvaly šest dní. Jakmile se ...