Tak to vidím já !

  Slovo „štěkna“ je od slova štěkat. A kdože to štěká? Pes, fena, pejsek, psíček. Většinou, když se na někoho rozzlobí, nebo štěká na kolemjdoucí, které nezná. No, a tak přeneseně tady máme, štěknu. Tedy ženštinu, která se ráda hádá a prosazuje sebe a své názory. Všimněte si, že mužské části se to zase tolik netýká. Měla jsem kolegu v práci. Takový vyrovnaný a optimistický chlap to byl. Oženil se z lásky a narodila se jim dcera. O své ženě mluvil jen v superlativech. Až jednou… „Co se ti stalo?“ ptala jsem se ho, protože se mi zdál nějaký divný. „Nic,“ odvětil. Nepatřil mezi ty, kteří si rádi stěžují. No, nedala jsem se a při kávičce jsem na něj uhodila znovu. „Ale člověče, žena se mi změnila jako mávnutím kouzelného proutku.“ „Jak jako?“ ptala jsem se dál. „No, když to zkrátím… stala se z ní hádavá a nepříjemná ženská. Všechno jí vadí, pořád si stěžuje a navíc kdekoho a kdeco pomlouvá.“ No, mít tohle doma, fakt nikomu nepřeju. Ovšem tyto štěkající ženy nejsou...

  Komu někdy někdo neublížil? Myslím, že těch zranění uvnitř si nese každý z nás ažaž. Prostě nespravedlnost se děje. Některé křivdy a bolesti jsou menší, jindy větší, některé až fatální. „Vykašlal se na mě, tak já mu otrávím psa,“ slyšela jsem kdysi dávno od jedné zhrzené dívky. Přiznám se, že mě to zaskočilo. No, samozřejmě to neudělala, zvířata měla ráda, byl to jen prvotní impuls na jeho nevěru. A možná už tehdy jsem si uvědomila, že platí to staré rčení „pomsta je sladká.“ No, nevím. Sice jakási lidová moudrost říká oko za oko, zub za zub. V první chvíli, když vás někdo poníží nebo zradí, pociťujete nutkavou touhu po odvetě. Má to jednoduché vysvětlení. Pomáhá zmírnit bolest a cítit se lépe. Čím více vám někdo zasadil ránu do srdce, tím více po ní toužíte. Nakonec člověk takzvaně vychladne a žádnou pomstu nevykoná. Buď odejde středem, nebo odpustí. Časem. Ale existují jedinci, kteří jsou od přírody pomstychtiví. Tu svoji myšlenku zdárně dovedou až do konce. Ano, i ...

  No, já vám vážně nevím. Určitě se točí výborné filmy a kina jsou plná nadšených diváků. O tom nepochybuji. Ale pokud se zaměříte na streamovací platformy jako je Netflix, HBO, Voyo a další, mám občas pocit, že pokud není ve filmu krev, děs a hrůza, tak si na moc procent oblíbenosti nepřijde. Já to tedy zrovna moc nemusím. Pravda, jsem jiná věková skupina a určitě není nic nového, že vkus se prostě mění. Já osobně jakmile uvidím násilí a plno krve, odcházím do kuchyně nebo zavírám oči. Prostě naznačit je pro mě více než to vidět natvrdo. Kamila, moje známá, mi vysvětlovala, proč třeba ona miluje horory. „Protože to není reálné,“ říkala, „čeho se bojím je jít tmavou ulicí nebo nechat odemčeny domovní dveře. Z toho mám hrůzu, že by tam mohl někdo nebezpečný být. Proto má v koupelně pánský holicí strojek…“   „Proč?“ divila jsem se pro změnu já. „No, když přijde opravář a uvidí ho, nenapadne ho, že žiju sama.“ Zlatý Hitchcock a jeho Psycho nebo Ptáci! Mělo to napětí, ...