Jak jsem byla v USA
Tak jsem byla v USA. Už podruhé. Před dvěma lety na západě, teď pro změnu na východě a na Floridě. No, je to fakt velká země. Ale o tom psát nechci, od toho jsou cestovatelské blogy a koneckonců mnozí tam již byli taky a tak to znají lépe než já. Spíš bych se chtěla pozastavit nad tím, co mne oslovilo i udivilo. V dobrém i ve špatném. V dobrém je ta pověstná slušnost neboli chcete-li, ochota Američanů pomoci… Já vím, říká se (u nás v Čechách), že jde jen o povrchní zájem, ale já si to vážně nemyslím. Jsem fascinovaná jejich pozorností o moji osobu, s jejich trpělivostí vůči mé chabé angličtině, s tím, že mi vždy podají pomocnou ruku, a když se ztratím, tak mne klidně doprovodí do mého hotelu. Nevím, kolik ochotných lidí by se našlo u nás… Jeden „Američan“ mne takhle vedl z Centrálního parku v New Yorku do mého hotelu (i když mohl spěchat domů, protože byl čas večeře), a když slyšel můj pokus o angličtinu, přešel do francouzštiny (jeho paní byla Fra...