Tak to vidím já !

  Znáte to určitě také. Ujel vám vlak a další jede až za dvě hodiny. „Bóže můj, co budu dělat? To nestihnu zajít k bráchovi a říct mu, že má ráno koupit dort pro mámu k narozeninám.“ Přitom stačí zvednout telefon, zavolat a v klidu všechno vyřídit. Jde to. Nebo to vůbec neznáte? To já jo. Mám totiž talent „dělat z komára velblouda“. Sice ne tak extrémně, jak jsem uvedla na začátku, ale občas ano. A přitom, moji milí, když nejde o život… Však víme. Ale říkejte to těm, kteří hned myslí, že je konec světa. No, že je to věc známá po celém světě, tak se toto přirovnání objevuje snad v každém jazyce. Pravda, zvířata nejsou stejná, ale smysl ano. Italové říkají, nedělat z mravence slona, Němci sice komára mají, ale dělají z něj také elefanta. Francouzi zase dělají horu z krtince a podobné to mají i Angličané. Jde tedy o jev tak známý, že stál našim předkům za to se nad ním pozastavit. Prostě jsou lidé, kteří z malého problému vytvoří velký. N...

  Tuhle jsem zase dostala na facebooku žádost o přátelství od jednoho fešáka. V profilu nic moc nebylo, jen to, že je snad voják a pak tam byla samozřejmě fotka. Hned jsem ho blokla, nejsem přece zdejší. Roztrhl se s nimi pytel. Tedy s těmi vojáky a dalšími pohlednými chlapy, kteří by tak rádi navázali kontakt. Je to fenomén dnešní doby sociálních sítí. Mluví se o tom všude, dokonce běží pořady v televizi, že se jedná o falešné profily, ale stejně občas někdo naletí. Říkám si, jak je to možné? No, je. Vědí totiž, kam zacílit, komu chybí to nejpodstatnější v životě. Láska. Ženám starším, které jsou samy. A tak se do hry dostává zejména iluze. Na krásná vyznání občas některá slyší a už o tom nepřemýšlí. Prostě tomu chce věřit. A iluze už běží na plné obrátky. Jenže iluze se mohou vyskytnout i ve fungujícím manželství. Může jít třeba o projevy pohrdání nebo ponižování. Ano, nikdo nikoho fyzicky netýrá a přesto tam něco chybí. A chybí toho dost. Respekt uvedu...

  Setkal se s ní snad každý z nás. Mluvím o intuici neboli vnitřním hlasu. „Neměl bych tam chodit,“ nabádá nás něco uvnitř, ale logicky vzato není důvod. Sice se mi tam nechce, ale když tam nepůjdu, přijdu o setkání s ní. A ona je přece tak zajímavá! Tento dialog zní ve vaší hlavě a rozum vás vyhání do terénu, zatímco něco uvnitř nabádá k opatrnosti. Tak, jak to tedy je? Poslechnout či neposlechnout? Sama věda na to nemá odpověď. Co nemůže změřit, je pro ni tvrdý oříšek. Jen Carl Gustav Jung na intuici věřil a přikládal jí mimořádný význam. Jenže uplynulo sto let a dnešní věda je k ní hodně skeptická. Obecně se má za to, že vnitřní hlas souvisí s nevědomými funkcemi lidského mozku. Aniž si to uvědomíme, v každém okamžiku registrujeme tisíce podnětů, které mozek bleskově analyzuje. Na vědomou úroveň však nechává proniknout jen ty, jež vyhodnotí jako relevantní. Já dost vědě věřím, ale tady jsem opatrná. I mně se párkrát stalo, že jsem udělala věc...