Tak to vidím já !

  Tři písmena, jedno krátké slovo. Jede si podle svého plánu a marně se ho snažíte zastavit. Zatím se to nikomu nepodařilo. A že by nás bylo! Tedy těch, kteří by ho rádi stopli. Nic naplat, plyne jak voda, to známe všichni. Nedávno jsem sháněla dárky na vánoce a za chvíli mě to čeká zas. Čas je ale relativní. Pokud je vám – náct, plyne pomalu, nemůžete se dočkat plnoletosti a pak i těch – cet je pěkným obdobím. Prostě čím jste starší, tak vám čas nehraje do karet. Utíká prostě rychleji, někdy dokonce pádí jak splašený. Člověk má toho tolik ještě v plánu, kam by chtěl zavítat, co vidět, kam zaletět. Jenže je tu jedno jenže. A to je právě čas. Ten je pořád stejně plný elánu a bez vrásek, zatímco vy během života nasbíráte pár kotrmelců, nemocí a o vráskách ani nemluvím. To že jsem já? Ptáte se v zrcadle, které se škodolibě šklebí. „No jistě, a co by si chtěla?“ Říká a vy si musíte jen povzdechnout. Tak to jen na úvod pro ty, kteří stojí teprve na startu. Máte sny a přání? ...

  No, existují. Tedy pravidla nebo zásady, chcete-li. Ale dnes už mnohá neplatí. Spadly do propadliště dějin. Jak byste nazvali člověka, který si do přeplněného vlaku dá na sedadlo vedle sebe batoh nebo tašku a hraje mrtvého brouka, když okolo něho proudí lidé, kteří by se také rádi posadili. Jste už v jistém věku nebo máte něco s nohou? Co je dotyčnému do toho, máte chodit včas a ne na poslední chvíli. Proto si teď klidně hraje hry v mobilu a ani okem nehne. Ti odvážnější se osmělí a zeptají se ho, jestli by si ten batoh nemohl dát nahoru. Jsou dva druhy. Ten první se otráveně zvedne a strčí ho pod sedačku, nahoru nebo si ho dá do klína, druhý případ nereaguje. No, je pravda, že ten první příklad převládá, protože něco jako slušnost se v člověku probudí. Ale málo platné, stejně máte celou cestu pocit, že jste si dovolila moc. Podobné je to třeba u bazénu, pokud vyrazíte k moři. Tam také jen těžko najdete volné lehátko. Schválně jsem vyhlížela sousedy, kt...