Také máte v šuplíku rukopis?

Já píši, ty píšeš, on píše, my píšeme, vy píšete, oni píší… Ne, to se nechci pochlubit, že umím skloňovat. Tím chci naznačit, že my lidé, píšeme rádi. Ano, je nás moc. Tedy těch, kteří rádi píší. Většinou ale jen do šuplíku. Nejdříve to nevadí, ale po čase se s tím chce člověku „ven“. Dostat své dílko na svět. Tedy, aby si ho přečetl i někdo jiný. Co s tím? Po dlouhém váhání si vytipujete nakladatelství, o kterém si myslíte, že tematicky koresponduje s vaším rukopisem a napíšete průvodní email s přílohou vašeho díla. Chvilku váháte, než stisknete odeslat nebo enter, ale nakonec tak učiníte a hluboce si povzdechnete. A je to! Pak už jen čekáte, co se stane. Měsíc, dva, půl roku… Většinou se nestane nic. Tedy stane se to, že vám nikdo neodpoví. „Musí to být tak hrozné, že jim nestojím ani za odpověď,“ napadne vás a celý den jste k ničemu. Občas se stane, že nakladatelství přece jen odpoví. Zamítavě, ale aspoň něco. Zpravidla vám sdělí, že se jim rukopis líbí, al...