Tak to vidím já !

Tak jsem se nedávno vracela z nákupu a čekala na svoji tramvaj. Protože hned nejela, krátila jsem si čas čtením plakátů a různých oznámení, vylepených na stanici. Jeden mě vážně upoutal. Stálo na něm asi toto: MODELKY. A pod tímto názvem následovala věta – hledáme ženy od 13 do 21 let a muže od 15 do 23 let. Nevěřila jsem vlastním očím. Sice špatně vidím, ale s brýlemi číst problém nemám. No, co vám mám povídat! Inzerát nebo oznámení (nevím, jak to správně nazvat) jsem si přečetla několikrát, dokud nedorazila má tramvaj. A v ní jsem přemýšlela, kteří lidé považují třináctileté děti za ženy a patnáctileté chlapce za muže? Copak dnešní děti už nejsou dětmi, ale muži a ženami? Tak tomu samozřejmě není a zkuste mě přesvědčit o opaku. Já chápu, že dnes je povolání modelky či modela velmi atraktivní a mnohé dívenky či chlapci o tom sní. Anebo za tím stojí jejich rodiče? Ať je tomu jak chce, proč proboha nazývají modelingové agentury děvčata a chlapce ženami a muži! Podle ...

No, to jsem trošku přehnala, ale mně to tak vážně občas připadá. Ted, když je doba dovolených a tím i výletů do přírody, si tohoto jevu všímám čím dál více. Aspoň tak se mi to jeví. Když jsem byla malá holka a jezdili jsme s rodiči do Krkonoš na prázdniny, stačilo vyjít na louku a hned člověk viděl létat motýly nejrůznějších barev. Se sestrou jsme se předháněly, kdo uvidí první modráska a vyhraje. Tak toho už jsem vážně neviděla, ani nepamatuji. Sem tam nějaký ten bělásek, nad žluťáskem s vnoučaty výskáme radostí a barevnému motýlu je třeba se poklonit, jak je vzácný. Anebo nemám pravdu? Je to jen tím, že čím hlouběji se člověk vrací do minulosti, většinou to bývá do dětství, vidí vše v jiných barvách? Tedy jaksi přikrášlené? Krásnější právě proto, že to bylo naše dětství, naše vzpomínky? Nevím. Zrovna tak to vidím s některými brouky, které jsme se sestrou nadšeně pozorovaly a dávaly jim nejrůznější jména. Biologové jsme zrovna nebyly. Ale vyřádily jsme se s...