Oslavy Nového roku

 

Starý rok se pomalu blíží ke konci a Nový už klepe na dveře. Copak o to, děje se tak rok, co rok. Ale jsou mezi námi tací, kteří se nejvíce těší na oslavy, s tímto svátkem spojené. Zvláště ti mladí. Ale kdy se začalo vlastně slavit? A proč? Představte si, že kořeny oslavování nového roku probíhalo již ve starověkém Babylónu, a teď se podržte! 2000 let před naším letopočtem. Tehdy se konal nábožensky významný festival Akítu a trval přibližně jedenáct dní. Jenže, velevážení, tyto oslavy probíhaly na jaře, obvykle kolem jarní rovnodennosti. Jasně, protože to souviselo se zemědělským cyklem a začátkem nového setí. Důležitá činnost pro přežití. Součástí oslav byly složité rituály, procesí, zpěv a oběti. A hlavní postava? Bůh Marduk, vládce a stvořitel světa.

A teď nakoukneme do starověkého Egypta. Tady se také slavilo. A zase šlo o praktickou stránku věci. Každoroční záplavy řeky Nil byly pro egyptskou civilizaci klíčovou událostí. Zajišťovala totiž úrodnost půdy a zemědělskou prosperitu. Ano, záplavy nebyly považovány jako dnes za katastrofu, nýbrž jako božský jev. Bůh Hapi, dárce úrodného bahna, umožnil pěstování plodin, jako je pšenice a ječmen. A kdy se Nový rok slavil? Bylo to v době, kdy se poprvé na obloze objevila hvězda Sírius, což bylo asi v polovině našeho července.

Nyní se opět trochu posuneme v čase a podíváme se do starého Říma. Tam byly původní oslavy načasovány na březen, což bylo spojeno se slunovratem a začátkem vojenských kampaní. Inu, Římané byli vždy válečníci. Poté se na scéně objevila postava, kterou znají nejen historici. Kdo jiný než Julius Caesar. Ten roku 45 př. n. l.  zavedl Juliánský kalendář, který stanovil 1. ledna jako počátek roku. I tady byl důležitý bůh jménem Janus. Měl dvě tváře, jedna se upírala do minulosti a druhá do budoucnosti. Neměli ti naši předci fantazii? Jasně, že jo. A co je důležité připomenout, že lidé si vyměňovali dary, aby si zajistili štěstí v novém roce. Sice nešlo o značkové svetry, parfémy nebo mobily, ale byly to například datle, fíky a mince. A co je zásadní? Byly to dny plné oslav, hodování a veselí. Zdá se, že to se jen tak nezmění.

Pak přišla do hry křesťanská církev a ta přesunula počátek roku na 25. prosince, tedy Narození Páně, aby potlačila pohanské zvyky zimního slunovratu. V roce 1582 papež Řehoř XIII. ustanovil 1. leden oficiálním začátkem roku. Ať tak nebo tak, oslavy Nového roku a Vánoc mají hluboké kořeny v pohanských oslavách zimního slunovratu, které se konaly po celé Evropě. Tyto prastaré rituály byly spojeny s návratem slunce a koncem nejdelší noci v roce. Keltové slavili Samhain, při kterém komunikovali s mrtvými na konci roku. Takový předchůdce Dušiček.

Chce se mi říct dosti bylo teorie. A pojďme si dát raději skleničku dobrého moku. Jen ještě zmíním, že jiné kultury také jinak slaví. Třeba Židé oslavují Nový rok Roš ha-šana, tedy „Dny pokání“ a ty vychází na září a říjen. Troubí se na šofar (beraní roh), jehož zvuk má připomínat smlouvu mezi Hospodinem a Izraelem na hoře Sinaj. Islámský Nový rok se nazývá Muharram a je mnohem klidnější, uctívá se prorok a probíhá v mešitách. A ještě na skok do Číny. Svátky jara jsou jedním z nejvýznamnějších svátků. Často jsou označované jako lunární Nový rok, protože se jeho datum určuje podle fáze měsíce. Tento svátek není důležitý jen pro Číňany, ale pro celou jihovýchodní Asii. Datum čínského Nového roku je pohyblivé a kolísá mezi 21. lednem a 20. únorem. Končí patnáctý den jako Svátek lampionů. Všichni nosí červenou barvu, symbolizuje totiž prosperitu, štěstí a ochranu před zlem. Původně jsem myslela, že tento zvyk patří jen do Asie, ale není tomu tak. V některé části naší staré dobré Evropy nosí dámy červené spodní prádlo, které má též přinášet štěstí v dalším roce.

Ale zpátky domů. Tedy do Čech. 1. ledna si nikdo nedokáže představit oběd bez čočky. Důvod je jasný. Peníze. Aby se nás držely. Naopak drůbež, ryby ani zajíci se jíst nemají, aby štěstí neuletělo, neuplavalo nebo neuteklo. Co v žádném případě nedělat? Neprat prádlo, nevynášet smetí, nehádat se! To by štěstí opustilo náš dům. Na druhou stranu se doporučuje mít u sebe peníze, obléknout si něco nového a věštit si z budoucnosti. No, a jedno je společné. Bouchání šampaňského či jiných alkoholických nápojů ve velkém. K tomu patří ohňostroje či společné oslavy na náměstích. Tato tradice přetrvává již od toho Babylónu, a zdá se, že jen tak nezmizí. Jo, a ještě jednu věc nesmím zapomenout. A to jsou předsevzetí. Lidé si je dávají, ale málokteří je dodrží. Ale to k nám, lidem, patří, že?

Co na konci roku dodat? „Nikdy nejste příliš staří na to, abyste si dali nový cíl nebo začali snít nový sen.“ – Clive Staples Lewis, britský spisovatel irského původu.

A jak to vidíte vy?