Barcelona perla Středomoří

 

Moji milí, tak jsem také navštívila Barcelonu, která zápolí s přemírou turistů. Sice jsem tam už jednou byla, ale jen na skok a jsou prostě města, která stojí za to vidět několikrát.  A protože jsem byla ve městě s vnučkou, tak jsem neměla ani problémy s orientací. Já totiž nemám žádnou. A připomínám, že moje generace funguje většinou s mapou v ruce, tužkou a blokem. Dnešním dětem stačí mobil a už vás navigují – doleva, doprava, zahnout, autobus číslo 5, metro linie 11, lanovka, loď… No, nestačíte zírat, ale je to příjemné strčit mapu do batohu a nechat se vést.

Tak to jen na úvod. To, že je Barcelona město protkané uměním jako žádné jiné, se odráží na budovách, v ulicích a v mnoha slavných galeriích. Asi nemá cenu upozornit na Autoniho Gaudího, zná ho každý školáček. Tohle město je totiž z hlediska architektury jednou z největších gotických pokladnic Evropy a gotiku já miluji. A právě Gaudí a modernisté 19. a počátku 20. století se nechali tímto slohem inspirovat a přizpůsobovali stará pravidla a techniky novému vnímání. A teď zpátky ke Gaudímu. Asi nejznámější je chrám Sagrada Família, Park Güell a Casa Batlló. Jsou to vážně architektonické skvosty a patří k nejnavštěvovanějším atrakcím v Barceloně. Ty hry světel v Sagradě fakt stojí za to! Tak a teď bych mohla začít jmenovat další jména umělců, kteří vtiskli svůj rukopis do tohoto města. Ale to buď spoustu lidí ví, nebo si to může najít v knihovně. Připomenu tedy jen dvě velká jména umění 20. století. Pablo Picasso, který část svého mládí působil v Barceloně, a ta jeho tvorbu ovlivnila. V Muzeu Picasso de Barcelona najdete malby, kresby, litografie a rytiny ze všech umělcových období. V Barceloně se narodil i praotec moderního umění Joan Miró, jeden z nejslavnějších katalánských malířů.

Za zmínku stojí i samotný vznik Barcelony. Založili ji Římané v roce 15 př. n. l. pod názvem Barcino. Jednalo se o významné obchodní a vojenské centrum na pobřeží Španělska. Později bylo ovlivněno Vizigóty a Maury, což přineslo různorodost kultur do města. A prakticky od středověku bylo město centrem katalánské kultury a významným obchodním přístavem.

Ve městě je lidí jako máku. Turisty od místních asi nerozeznáte. Snad nejrušnější je ulice Las Ramblas, kde kromě stánků s nejrůznějšími suvenýry a restauracemi hrají svá vystoupení pouliční umělci a třídu lemují lidské sochy jako Don Quijote de la Mancha, Galileo Galilei, hrabě Dracula nebo Vetřelec. Navštívit můžete i tržnici, kde mě nejvíce uchvátilo čerstvé ovoce. A jaké! To si u nás v Kauflandu jen tak nekoupím. Také hurá koupit jeden kelímek třeba čerstvých jahod a pak někam do stínu, protože slunko je neúprosné. Ulicí projdete až na náměstí, kterému vévodí železný sloup, na jehož vrcholu není nikdo jiný než Kryštof Kolumbus. Jeho natažená ruka naznačuje směrem k moři. Kolumbus údajně ukazuje do Nového světa pravou rukou, zatímco svitek drží v levé ruce. I když dodnes se vedou spory, na co chtěl autor sochy Rafael Atche upozornit. Teď už je to jen kousek k moři. Snad nejznámější je pláž La Barceloneta , jejíž promenáda je lemovaná množstvím barů, lákající k posezení u dobrého pití či zakousnutí nějaké dobroty.  V přístavu Port Vell se můžete pokochat pohledem na krásné kotvící plachetnice či luxusní jachty, nebo navštívit mořské akvárium, jedno z největších v Evropě. Také jsme tam vlezly a dvě hodinky tam strávily. Potřebovaly jsme se ochladit a odpočinout od proudících davů.

No, a pokud potřebujete nádherný výhled na město, stačí vyjet lanovkou na kopec Montjuic, kde najdete spoustu zajímavostí, ale hlavně i klid. Parků je vůbec v Barceloně spousta. Krásně udržované, a přestože lidí hodně, tak laviček také dost. Aspoň my si vždy nějakou našly. A dál už nechci popisovat, kam jít, co vidět, každý si určitě vybere to své. Tak jsem to udělala já i moje milovaná vnučka. Člověka při návštěvě jiné země nebo jiného města vždycky napadne i to, jak jsou různé národy odlišné. Některé nešetří úsměvem, jiné (a to nechci ukazovat), jsou zamračené a neustále v nabručené náladě. Jen tak na okraj si vzpomínám, že když jsem skládala průvodcovské zkoušky, řekli nám závěrem jednu památnou větu: „ Pokud nebudete vědět nějaký letopočet, tak věřte, že vám to turisté prominou. Místo toho se usmívejte! Na to si návštěvníci stěžují nejvíce, že jim chybí.“ Nevím, čím to je, že právě tohle nám schází. Přičítala jsem to nedostatku sluníčka. Ale poslední roky je ho čím dál víc, tak fakt nevím. Asi to bude něčím jiným.

A co závěrem? Barcelonu budete milovat a holt vám nezbude nic jiného než přimhouřit oči nad proudícími zástupy turistů. Dejte si něco dobrého k jídlu, třeba paellu a k tomu sangríi a přivřete oči, tolik barev jen tak někde nenajdete…

A kde jste byli letos vy?