Tak to vidím já !

  Tak minule veselé povídání o námluvách a teď z jiného soudku. Pokud ke slovu mluva připojíme předponu po, tak ji máme na stole jak vyšitou. Ano, je to pomluva. „Hele, slyšel jsi tu novinu o Karlovi?“ „Ne, neslyšel. A co jako?“ Že prý okradl tetičku o barák a ta chudák skončila v Domově důchodců!“ „Fakt jo?“ „Nojo, povídal to Břéťa, co dělá na sociálce. Tam to prý rozebírali… “ Jestli je to pravda už nikdo neověřuje. Proč by taky? Hlavně, že je to senzace. Karla zrovna nemusím a tak tu novinu šířím dál. Pomluva je holt mocný nástroj, který může mít zničující dopad na život pomlouvaného člověka. Může mu úplně zničit jeho pověst a i někteří známí dají od něho ruce pryč. Dokonce jsem slyšela, že raději přejdou na druhý chodník, než aby si zjistili pravdivé informace. Takový člověk se dostane do úplné izolace a mnohdy to naruší i jeho duševní stránku. Své by mohli vyprávět politici, herci nebo prostě známí lidé. Vždy, když nějakou takovou zprávu slyším a snažím se ji vyvrá...

  Dáte ke slovu jinou předponu a už to znamená něco jiného. Jako právě námluvy a pomluvy. Základ je ale stejný. Jde o mluvu, jenže v prvním případě někoho si namluvit znamená někoho si vybrat za partnera. Pokud to řeknu docela jednoduše. Kdežto pomluva, no o tom víme své. I když pomlouvání je zrovna tak časté jako namlouvání, že? Proto se jím teď raději zabývat nebudu a soustředím se na ten výraz první. Námluvy. Asi se tomu dnes tak neříká, ale význam je pořád stejný. Aby bylo jasno. Namlouvání probíhá i u zvířat, kam mimochodem patříme i my. Lidé. Posláním každého živého tvora je na naší planetě rozmnožování a předchozí fáze je právě namlouvání. Rituály jsou různé. Někdy jde i o nelítostné souboje. V lidském světě to zaplaťpánbůh už neplatí. Pokud si dobře vzpomínám na svou babičku, vyprávěla mi, že námluvy na vsi byly velkým svátkem pro obě rodiny, tedy budoucího ženicha a nevěsty. Rodina nevěsty připravila slavnostní oběd, někdy dokonce vybílila domek a ženich přijel...

  „Dáš si k obědu řízek?“ ptáte se partnera. „Třeba,“ houkne a dál sedí před televizní obrazovkou a čučí, kdo ví na co. Řízky se vám nechce obalovat, tak uděláte rajskou a váš milý ji sní bez mrknutí oka. No vězte, že máte co do činění s člověkem pasívním, flegmatickým anebo chcete-li lidovým označením „mouchy snězte si mě“. Musí to být příšerné soužití, ale jednu výhodu to má. Chcete na dovolenou do Brazílie? Tak on s vámi pojede. Hlavně, že nemusí o ničem přemýšlet, nic vymýšlet, jen se přidá. Třeba do Austrálie nebo na Mars. Stejně se projevuje v práci. Slyšela jsem od jednoho kamaráda, že mají ve firmě jednoho mladého kluka. Práci, kterou po něm šéf vyžaduje a kontroluje, udělá. Ale pak zase zaleze do své ulity a je úplně pasívní. Nehne s ním ani Panenka Maria a vy máte dvě možnosti. Výpověď nebo nadále zadávat a kontrolovat úkoly. Tito lidé nechtějí zodpovědnost. Proto nemají ambice stoupat v kariéře a ani doma prosazovat svoje názory. Takový čl...