Tak to vidím já !

  Nedávno jsem měla schůzku s jednou kamarádkou, která přivedla svou přítelkyni. Neznala jsem ji, ale tak sympatickou osobu jsem už dlouho nepotkala. Hned mi padla do oka. Jindy se mi stal pravý opak. Tedy to, že jsem potkala osoby už od pohledu nesympatické a protivné, že jsem se nemohla dočkat, až zmizím za rohem. Že by sympatie byla vlastnost, která nám byla dávno do vínku při narození? V žádném případě. Sympatie souvisí s naším chováním. Mám jednu známou, která pravidelně při naší schůzce vyřizuje emaily a SMS v telefonu (pochopitelně soukromé). Jen pro upřesnění jsou toho rázu, jako „tady taky neprší“. A co více, kdokoli jí volá, zůstává s ním na telefonu i přes půl hodiny a já při společné procházce mám jen dvě možnosti. Jít rychleji a obdivovat stromy a krajinu nebo jít vedle ní a poslouchat, kdyže si vymění gumy na zimu u svého auta. Moc to nechápu. Protože ostatní kámošky to nedělají. Buď odpoví stručně, a pokud je hovor naléhavý, řeknou „promiň,...

  Ne? Podiví se určitě velká část dam, paní, žen a dívek a sem i tam nějaký muž. Proč ho nemám ráda? Lítat po obchodech mě prostě nebaví. Pokud něco potřebuji a musím vyrazit, zatnu zuby a jdu. Nebo jedu. Do obchodu, kde mohu kýžený produkt koupit. Někam dojet je to nejmenší. Ale pak začne to peklo. Tím peklem nazývám zkoušení. Jasně, ne vždy kupuji kalhoty, sukni nebo halenku, občas to jsou věci do domácnosti nebo dekorativní předměty, jež mají zkrášlit můj příbytek. V tomto případě by to ještě šlo. To si jen chodíte mezi regály, berete tu či onu věcičku do ruky, obracíte ji a přemýšlíte, jestli se bude hodit k modrému koberci. Dovolím si malou odbočku. Těmi věcmi, postupem času krámy, zaplňujete svůj byt a místo volného prostoru se váš přečančaný byt stává kýčovitým skladištěm. V jednoduchosti je prostě krása. Takže pokud místo do prodejny vyrážím na houby nebo do přírody, udělám to nejlepší, co pro sebe udělat mohu. Houby se hodí do bramboračky a příroda mi předve...