Je zdravení přežitek?

V létě jsem byla na pár dní v Telči. Hotel trochu neosobní, ale budiž. Důležité, že měl dobrou polohu a tak byl člověk stále v centru dění. Co mne ale vážně zarazilo, byla snídaně. Ne, to jsem se špatně vyjádřila, snídaně byla výtečná, jen hosté jako duchové. Jak jinak nazvat to, že když jsem vkráčela ráno do jídelny a hlasitě pozdravila „dobré ráno“, odpověď nepřišla. Jen od stolu vlevo jakési zamručení, ale to jsem za odpověď vážně nepovažovala. A tak mi dovolte vrátit se zpět do dětských let, kdy pozdrav patřil k základům slušného chování. A doma (ale i ve škole) jsem byla nabádána, že by měl znít vždy zřetelně, přátelsky a vstřícně. Kdeže loňské sněhy jsou? Já zdravení za přežitek rozhodně nepovažuji. A už vůbec mi nejde o etiketu. Prostě to dobré ráno nebo dobrý den rozzáří třeba i pochmurný den. A tím nemyslím jenom déšť. Když jsem žila ve Švýcarsku, lidé se zdravili i na túře. Rozdíl byl jen v tom, v kterém kantonu jste se právě nacházeli. Připad...