Tak to vidím já !

Všimli jste si, kolik slov se skládá ze dvou složenin? Není to sice tak časté jako v němčině, ale přece jen se to vyskytuje. Pouze si to člověk neuvědomí hned. Nedávno jsem mluvila s kamarádkou a bavili jsme se o jedné společné známé. „To je od ní pěkná zlomyslnost“, pronesla. Bingo. Zlomyslnost mezi výše uvedené výrazy rozhodně patří. Jednak je tam zlo a jednak mysl. Jedná se tedy o někoho, který zamýšlí někomu udělat zlo. Osoba, která se snaží uškodit ze zlé vůle, tedy přeje někomu něco zlého. A tak může mít někdo zlomyslné poznámky, které nám určitě dobrou náladu nepřivodí nebo další může použít zlomyslné lži nebo pomluvy. A že ty se těžko odstraňují, víme my všichni, kteří se stali oběťmi. Vždyť na každém šprochu je pravdy trochu, ne? Aspoň to občas slýchám a nic s tím neuděláte. A někdy stačí zlomyslný pohled a máte zkažený den. Zlomyslní lidé neradi přiznávají sami sobě, natož pak ostatním, že mají z něčeho škodolibou radost. Jde o vlastnost, za kterou se sty...

  Čím je člověk starší, tím více žije vzpomínkami. Vzpomíná na své dětství, mládí, rodiče, prarodiče… Jenže lidé si většinou myslí, že je paměť něco jako pevný disk, na které se zaznamenávají přesná data. A pak jen stačí sáhnout do správné přihrádky, kde jsou uložena a máme vše před sebou jako na dlani. Není tomu tak. Náš mozek podobu vzpomínek pod vlivem emocí různě zkresluje a upravuje. Právě proto si stejnou událost každý pamatuje jinak. Když se bavím se svou sestrou a vzpomínám na příhodu, která se stala v naší rodině během dětství, nestačím se divit, jak si každá z nás vybavuje úplně něco jiného. „Vzpomínáš si, jak jsme měli jet k tetě Martě na Moravu, a táta nepřišel, protože se zdržel v práci?“ Říkám jí, protože mám před očima nervózní mámu, jak běhá od okna k oknu. „Vzpomínám,“ souhlasí sestra, „akorát táta nepracoval, ale slavil kamarádovy narozeniny v hospodě.“ „To je blbost,“ namítám, „vždyť volal sousedce a babička se rozčilovala, že...