Tak to vidím já !

  Určitě jich také pár znáte. „Nováčkovou? Tu zpěvačku? Tu já velice dobře znám. O té bych ti mohla vyprávět! Primáře Stehlíka? Jé, to je můj kamarád, operoval celou naši rodinu.“ Vytahuje se jedna vaše známá. A když vám pak osud dotyčnou zpěvačku nebo primáře přihraje do cesty a vy se na svou známou zeptáte, abyste si udělala u zpěvačky nebo primáře oko, jen udiveně zakroutí hlavou. „Tu bych jako měla/měl znát? Vážně si nevzpomínám.“ No, ve skutečnosti to bylo totiž takhle. Vaše známá byla na jedné akci, kde dotyčná zpěvačka zpívala a ona s ní prohodila několik slov. Pro ni to znamenalo, že se hned všude vychloubala, koho všeho nezná, ale pro Nováčkovou to byla jedna ze sta ne-li rovnou miliónu. Zrovna tak to bylo s primářem. No, nevím, čím to je, že se lidé tak rádi chlubí, s kým vším se znají. A tak mají na svém kontě známé zpěváky, herce, spisovatele, lékaře a dokonce i politiky. Já osobně jakmile zaslechnu „jó toho, toho já velmi dobře znám“ nebo „to je můj do...

  Fenoménem posledních padesáti let jsou výlety. Práce v domácnosti díky technologiím ubývá a ani v kuchyni netrávíme už celé dopoledne jako naše babičky. Tím více času máme sami pro sebe a své blízké. A tak hurá, můžeme někam vyrazit! Dokonce i chataři a chalupáři se dají zlákat k občasným výletům. Zbývá už jen zvolit kam. Vybírat můžeme dle chuti, bloumat můžeme u nás doma nebo si i zaletět k sousedům. A pokud zvolíme domácí prostředí, vybíráme mezi přírodou nebo památkami. Nebo kombinací obou. A tak i my, Pražáci, sledujeme co nového v okolí a oči zabořené do jízdních řádů hledají spojení i na delší tratě. Ale někdy ty největší krásy jsou právě nedaleko. Co takhle vyrazit do pražské Šárky? Šárecké údolí je údolí Šáreckého potoka v Praze na území Liboce, Vokovic a Dejvic. Má několik částí, a to Divokou Šárku, Tichou Šárku, Dolní Šárku a Horní Šárku. Začala bych Šárkou Divokou. Kde se vzal samotný název, není pochyb. Ani nemusíte studovat Staré pově...

  Určitě jste si také všimli, jak často lidé používají při mluvě přísloví. A to všude na světě. Co to vlastně je? Jde o žánr lidové slovesnosti v podobě krátkého mravního naučení vyjádřeného přirovnáním či metaforou. Řečeno učenými slovy. Lidově bych řekla, že jde o lidové moudro. Většinou se to i rýmuje, jako například „kdo krade, do pekla se hrabe“. Že těm, co kradou, je nějaké peklo fuk, to už je jiná věc. Než vám ale některá svá oblíbená přísloví řeknu, zastavím se u podobného útvaru. A to je rčení. Rozdíl mezi příslovím a rčením je takový, že přísloví vyjadřuje nějakou životní moudrost, kdežto rčení patří do kategorie lidové fantazie. Tedy, zatímco přísloví přináší morální ponaučení, pokárání nebo výstrahu, smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu. Tak a teď k některým příkladům rčení. „Mít máslo na hlavě“. Co tím chtěl básník říci? Označuje to člověka, který nemá čisté svědomí a který není zcela bez viny. A víte, jak to vzniklo? V 15. století s...