Tak to vidím já !

Někteří jedinci touží po moci moc. Tedy hodně. Přitom moc je nebezpečná, ale „vládnout“ holt někdo musí. Většinou jde o lidi, kteří se na to vůbec nehodí, protože ti, kteří by se hodili, se do toho příliš nehrnou. Vezměte si takové krále nebo jiné panovníky, cary, císaře a co já vím, jak se jim říkalo. Ti se všeličehos navyváděli, porozhlédneme-li se v dějinách. Každý jinak, ale mnohdy to stálo zato. Tedy v tom špatném slova smyslu. Monarchie jako forma vlády (ať už konstituční nebo absolutní) měla svůj pravzor opravdu v hluboké minulosti. Vládce svou legitimitu odvozoval od některého božstva, a tak vidíme, jaký to byl (a je!) chytrák. Nebo spíše chytrolín. Vždyť už ve starém Egyptě byl faraon uctíván jako božstvo. A kdo by se odvážil vztáhnout ruku na Boha, že? Tedy byli tací, ale nedělejme si iluze. Jakmile zemřel jeden (a to i rukou spravedlivého), už tam čekal další. A ten si to božské postavení zase přisvojil. A tak ve staré Číně měli „Syna nebes“ a japonští císaři...

Všimli jste si, kolik je v lidech zloby, závisti a zášti? Někdy si čtu komentáře k různým událostem a osobnostem z veřejného života a nestačím žasnout, jaká nenávistná slova padají. Ok, také nesouhlasím s určitými výroky některých lidí (politiků zvlášť), ale to neznamená, že ze mě budou tryskat věty jako… No, radši to nebudu ani vyjmenovávat. Myslím, že se tím člověk jen degraduje do skupiny, do které by patřit vážně nechtěl.   A tak mě napadá, co motivuje některé osoby k tak urážlivým a hanlivým výrokům? Tak za prvé po přečtení nějakého tvrzení se může dostavit zloba. Jako důsledek nesouhlasu. Na jeho základě jsem tedy naštvaná a mám chuť se k tomu vyjádřit. Jasně, to mohu udělat. Slušně. Ale tím si zřejmě svoji frustraci (a co by to mohlo být jiného) nevyléčím. Pomohou mi jen silná (a často i sprostá) slova, kterými si ulevím. Aspoň takhle si to já vysvětluji, když se s nenávistnými komentáři setkám. Možná se mýlím a je to úplně jinak. Někdy...

V dnešní době jsme obklopeni hlukem. Pokud bydlíte na rušné ulici ve městě, tak vám zaručuji, že se pořádně nevyspíte. Auta jezdí ve dne v noci a nejen osobní. Blízko letiště zase burácí letadla, u železnice projíždějí vlaky nákladní i osobní, v továrnách hučí stroje a tak bych mohla pokračovat. Ale nemyslete si, ono i v poklidné vísce už to dávno není, jak bývalo. A pokud si myslíte, že v neděli se tichem vyléčíte a pěkně zrelaxujete, máte smůlu. Celý den vrčí travní sekačky, a když jedna ustane, hned začne druhá. A po ní další, jakoby se „potvůrky“ domluvily. Vztekle zavřete dveře na balkon nebo na terasu a řeknete si, že se radši v tom vedru uvaříte (je zrovna přes 30 stupňů) než zblázníte. Jenže máte opět smůlu. Sousedům přivezli nový nábytek, a tak je třeba vrtat, brousit, bušit, přibíjet, nabíjet a věřte mi, že žádné špunty do uší nejsou dost dobré na to, aby tento hluk eliminovaly. Jasně, jsou lidé, kterým hluk a rámus nevadí. Odpočinou si a dokonce ...